Velikonoční Ralsko 03-04-2010
Velikonoční svátky podle kalendáře tohoto krásného roku 2010 začaly již začátkem dubna a protože tyto tři dny volna trávíme pravidelně v přírodě, i tentokrát jsme se rozhodli pro první jarní trek, a zamířili do bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko (to, že se jedná o BVP, zjišťuji až nyní). Minulé roky jsme jezdili jenom s Ondrou, ale letos jsme jeli téměř v plném počtu, tj. v průměru 7 lidí na den. Ze začátku jsem nevěděla, jak dlouho vydržím, ale protože rosničkám nevyšla deštivá předpověď a protože jsem u sebe měla brášku, který mi ochotně pomáhal stavět stan, tak jsem si to krásně užila. Počasí bylo příjemné, sem tam vysvitlo sluníčko a v noci mi bylo krásně teplo ve spacáku a ve stanu. Naše putování začalo ve městě Vranov u Mimoně a převážně jsme se pohybovali v nenáročné krajině plné skalních měst, pískovcových útvarů, zřícenin hradů a sopečných kopečků, které jsou vysoké přibližně 500 m. Na jedné straně jsme byli obklopeni krásnou přírodou, na straně druhé nepochopitelnými betonovými staveními, dlouhými silnicemi a vojenskými pozůstatky a sklady munice (?) V oblasti se těží uran a všude lze vidět potrubí s tekoucí kyselinou. Ve chvíli, kdy jsme odbočili z červené turistické značky, nás zastavili dva hlídači, kteří nám sdělili, že jsme v zakázané oblasti, kde nemáme co pohledávat. Kdyby věděli, že jsme tu noc spali v chráněné oboře ohraničené dvojitým plotem (nepamatuji si název), asi by nás zastřelili. A jaký ještě byl tento trek? Čím se lišil od ostatních? Pokud mohu napsat svoje myšlenky a zážitky, tak trek začal tím, že jsme první večer protancovali ve Vranovské hospůdce, kde velice sympatická paní slavila své pětaosmdesáté narozeniny (kéž bych měla tolik životní síly a energie jako ona), druhý den jsme kytarovali (což jsem prospala) a třetí den jsme ukončili třema šampáňama, které jsme si koupili ve vesničce Hradčany. Hmmm ... co více říci? Raději nic ... :o)